Článek na Ronnie.cz 

Jaká byla mistrovství České republiky 2015 očima závodníků?

Jmenuji se Margarita a na soutěžích jsem byla poprvé, proto bych Vám nejdříve chtěla sdělit, jak to všechno začalo.

V prvním roce mateřské dovolené jsem se rozhodovala, co budu dělat dál. Nebylo to ale těžké rozhodování. Jelikož sport a pohyb byly vždy součástí mého života, rozhodla jsem se, že budu ke zdravému životnímu stylu inspirovat i ostatní lidi. Rozhodla jsem se tedy stát se fitness trenérkou.

Byť mám získané bakalářské vzdělání na Záporožské národní univerzitě (Ukrajina), na fakultě tělesné výchovy, využila jsem volnější období mateřské dovolené k doplnění dalšího vzdělání. Úspěšně jsem složila trenérskou zkoušku na rekvalifikačním kurzu ActiveFit Slávia (Praha). Stále jsem ale cítila, že to nebude pro start mé kariéry dostačující, věděla jsem, že pokud chci trénovat, musím mít sama kvalitní výsledky a lidé se o nich musí dozvědět. Rozhodla jsem se tedy, že své výsledky předvedu na soutěži.

Šla jsem tedy tvrdě do sebe. Nejdříve jsem trénovala sama, inspiraci jsem získávala z knížek a sledováním úspěšných závodnic na YouTube a Facebooku. Čím více jsem se o tento sport zajímala, tím více jsem začala potkávat zajímavé lidi z branže. Těchto skvělých a zajímavých lidí je mnoho, a abych na někoho nezapomněla, nebudu je jmenovat. Jsou ale dvě osoby, které jmenovat musím, a to je Verča Žižková, která mě obrovsky motivovala a naučila pózovat, a Petr Chalupný (Olympia Fitness Praha), který se stal mým trenérem. To byla trefa do černého. Jeho trénink byl tvrdý a nekompromisní, chvílemi jsem ho za jeho naordinovaný jídelníček nenáviděla, ale výsledek stál za to. Očekávala jsem, že příprava bude těžká, ale vše předčilo mé očekávání. Chvílemi to pro mě, jako pro maminku dvouletého chlapečka, manželku starající se o domácnost, full time recepční v Gym Uličník a trenérku několika klientů, bylo peklo. Byly to těžké chvíle a v tomto okamžiku přišel sponzor (Printec Czech Republic, s. r. o.), který mi finančně vypomohl, byť se jednalo o menší příspěvek, pomohlo mi to hlavně psychicky - v tu ránu jsem věděla, že nesmím zklamat.

V sobotu 2. 5. 2015 mě čekala první mistrovská soutěž - mistrovství Čech v Děčíně. Byl to pro mě ohromný zážitek. Obrovský zájem diváků, někteří se ani do divadla nedostali, bylo vyprodáno. Potkala jsem další skvělé lidi. Cítila jsem se dobře a soustředila se na mé první vystoupení. V zákulisí jsem měla velikou podporu trenéra, ale i ostatních závodníků. V hledišti jsem měla podporu rodiny. Myslím si, že organizace soutěže byla slušná, ale sama jsem to moc nevnímala, soustředila jsem se hlavně na sebe. Pak přišla řada na naši kategorii - bodyfitness žen nad 164 cm - a já si to na pódiu náramně užila. Po semifinále se ke mně dostaly ohlasy, že budu bojovat o bednu, což ve mně probudilo další nadšení a energii. Ve finále jsem se snažila vydat maximum a odměnou mi bylo krásné 3. místo. Samozřejmě jsem byla při předávání cen na sebe velmi pyšná, dostat se hned napoprvé na bednu je alespoň pro mě skvělý úspěch. V zákulisí tedy proběhla euforie radosti, až to odnesla soška, kterou jsem dostala jako cenu. Půjčila jsem ji synkovi a ten jí hned urazil podstavec. :) Vše ale vyřešilo sekundové lepidlo a nyní se soška s medailí pyšní na poličce slávy v Gym Uličník, kde pracuji. Soutěž v Děčíně skončila a já byla strašně unavená, ale šťastná. Proběhly slzy radosti a euforie z dobré večeře, kterou jsem neměla tak dlouho. Pomalu se ale začala vkrádat myšlenka na mistrovství ČR.

Mezi mistrovstvím Čech a mistrovstvím ČR byl pouhý týden. Tento čas jsem věnovala přípravě 100 % mého úsilí, vylepšila jsem pózování a zdokonalila formu. Hodně jsem si věřila a v neděli 12. 5. 2015 ráno jsme vyrazili do Kutné Hory. Zde to nebylo již tak ohromující, divadlo nebylo plné diváků, prostě to nebyla taková show jako v Děčíně. V zákulisí jsem opět měla podporu trenéra a v hledišti jsem měla rodinu. Přišlo semifinále a já ze sebe vydala vše. Byla jsem se sebou spokojená, odstranila jsem chyby z Děčína, tělo bylo vyrýsované ještě více a měla jsem nové krásné plavky. Cítila jsem se skvěle a těšila se na finále, o kterém jsem byla přesvědčená, že do něj postoupím. O to bylo větší zklamání, když jsem zjistila, že mi připadne 7. místo. Finále bylo fuč. Každý z přátel z řad závodníků, včetně trenéra, to nedokázal pochopit, každopádně rozhodčí měli jiný názor. Přišel tedy smutek a zklamání, ale zároveň i úleva, že už to mám vše za sebou. S rodinkou jsme si zbytek dne užili v Kutné Hoře a frčeli domů. Doma to na mě padlo v plné míře a já si vybrala slabší chvilku a začala vymýšlet kdejaké konspirační teorie, které stojí za mým "neúspěchem". Rychle jsem se ale z toho probrala a stanovila si nové cíle. Na soutěži jsem nebyla naposled. :)

Celkově vše hodnotím velice pozitivně. Mám spoustu nových přátel, zkušenosti k nezaplacení a potřebnou prestiž k rozvoji mé trenérské kariéry.

Závěrem bych chtěla poděkovat trenérovi za skvělé vedení a přípravu, sponzorovi za finanční podporu, manželovi za pevné nervy a ohromnou pomoc, taťkovi za podporu a pochopení i v tak těžkých chvílích, které na východní Ukrajině prožívají, tchyni za obdiv a hlubokou důvěru, Olympia Fitness za to, že mě vzali do party, všem z Gymu Uličník a všem mým přátelům a fanouškům za podporu, kterou mi věnovali. Věřím, že jsem nikoho nezklamala.